Vlastimil Picek: Protože voni to dělaj tak do deseti dnů.
Jiří Rusnok: Čtrnáctýho v sobotu to je. To jak máme s ním večeři, jo. Teď já mám ještě nějakej oběd, pak máme večeři. Takže já, vole, jsem ve strachu, jestli ještě nebudu muset jet tam. Vůbec se mi tam nechce. Vůbec. Pak mám devatenáctýho zase Brusel. Ale Mandela, to je zase průser. Ty vole, já nevim, dyť ještě ale. To je dálka jako prase, to bych tam musel nějakou linkou, nebo něčím.
Vlastimil Picek: Ale né, speciál.
Jiří Rusnok: Ty vole, kdo to zaplatí?
Vlastimil Picek: Já to zaplatím.
Jiří Rusnok: Tak rozpočet letos to zvládne, ale je to hrozný. Hele, já doufám, že Miloš je nažhavenej, že chce někam jet a že pojede. Oni doktoři mu budou určitě říkat, ať tam nejede.
Vlastimil Picek: Můžeš mi říct, jak vyleze do těch schodů do toho letadla?
Jiří Rusnok: No já nevim.
Vlastimil Picek: Dyť on má problémy se schodama.
Jan Fischer: Ještě tam bude nějaký průser, člověče.
Vlastimil Picek: Hele, nám zrušil cestu do Afghoše dvacátýho a poletí tady?
Jiří Rusnok: Tak asi nepoletí, tak je to v prdeli.
