Vážený pane ministře, milý Karle,
naprosto vás chápu, že jste chtěl ukončit malicherné dotírání a dětinské stížnosti Miloše Zemana na moji a Krausovu neomalenost.
Brilantní humorista a mudrc, navíc už prezident, si vyprošuje… Jasně, všichni jsme slyšeli jeho omluvy za stranické knížky ČSSD vázané v lidské kůži členů ODS, za zdegenerovaná knížata atd.
Já bych v pětasedmdesáti a po tolika letech v relativně normální zemi už měl taky rád klid od těchto žvástů. Mě Vaše distanc nevadí a ani neuráží, ačkoli za humor si nadále dovoluji považovat tvorbu Jana Krause – s nevyhnutelnými výjimkami, mezi které ironizování účelové Zemanovy šaškárny s dcerou nepatří . Ano, můj komentář byl sice formálně přes čáru, ale věcně naprosto v pořádku, což nejen my dva přeci víme.
Stydím se, že jsem to řekl. Vážně. Že jsem Zemanovi natolik polichotil zájmem, který si nezaslouží. Nezaslouží si žádné komentáře a z mého pohledu ani podat ruku a pro Klause už dnes platí totéž. Trochu principiálnosti by v té celkové amorální sračce nezaškodilo. Celkovou sračkou nemyslím situaci v této zemi, která není zdaleka tak špatná a já – trochu mě přeci znáte – nejsem ani defétista, ani škarohlíd, a považuju se za patriota, který to tu miluje a něco koná.
Havel by se takhle před Zemanem neponižoval, a to mě na vás mrzí! Vyprdněte se na něj. Fazónu udržovat, když si v zásadě myslíte, to co já… Mně ještě něco jakž takž hrozí, jsem chudej a čtyřicátník, ale co vede Vás, plnit, co si plovoucí oči Miloše Zemana přejí!?
Ano, já o nic v politice ani v byznysu neusiluji, a z mailů od lidí, co mi píší vzteklé vzkazy v pracovní době z počítačů svých zaměstnavatelů, si nedělám nic, protože, ať si myslí závistivci cokoli, nejsem placen ze státní kasy.
Mohl jste s odpuštěním přece říci něco elegantního, jak Vás znám, že my jsme sice s Krausem hulváti, (no jo no), ale tento prezident?
Je to jako v tomto vtipu: Opilý pán jede tramvají a pozvrací paní, sedící pod ním. Ona se rozčílí: Vy jste ale prase! – Já, že jsem prase? Podívejte se na sebe! (hehe).. Váš pan prezident.
Maradona hrál prostě rukou, a my pískáme! Pískáme i za vás a za naše děti. Tak nás prosím nechte občas písknout, zatímco si emzetko formuje svůj sovět, děkuji.
